Ve posledním filmu své volné trilogie se Pasolini nechal inspirovat pohádkami Tisíce a jedné noci. Předvádí příběhy ve stylizované podobě, prodchnuté tajemnou a erotickou atmosférou dálného Orientu. Hlavním motivem je láska mezi mladým Núrredínem a jeho černou otrokyní Zumurrud. Milenci jsou nešťastně rozděleni a putují pouští a městy, aby se nakonec opět setkali a jejich láska mohla navázat. Do této hlavní linie vstupují další epizody, jsou to buď příběhy, které vyprávějí sami protagonisté nebo je někdo jiný čte z pohádkových knih. Jednotlivé příběhy se mnohdy prolínají, často se ocitáme "ve vyprávění ve vyprávění". Rozhodně se jedná o režisérův nejotevřenější homoeroticky laděný film. Pasolini si libuje v pohledech na odhalená (mužská) těla v situacích, v nichž vyniká něžnost fyzické lásky. Na rozdíl od předchozích dvou filmů zde Pasolini takřka potlačil veškerý humor. Místo něho příběhy provází tragická předurčenost. Pro tento film je typická až snová mystika. Díla se necitlivě dotkly cenzorské nůžky, které je zkrátily o dvě ucelené sekvence.

• Ocenění: na MFF Cannes 1974 - Velká cena poroty, Stříbrná palma a nominace na Zlatou palmu za režii.
• Film byl uveden na festivalu Mezipatra 2002 pod záštitou Italského kulturního institutu v Praze, ve spolupráci s Ústavem divadelní a filmové vědy (oddělení filmu a audiovizuální kultury) Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a díky podpoře Asociace českých filmových klubů.