Deprecated: Methods with the same name as their class will not be constructors in a future version of PHP; plgSystemMediabox_ck has a deprecated constructor in /home/www/mezipatra.cz/subdomains/old/plugins/system/mediabox_ck/mediabox_ck.php on line 12

Warning: Cannot modify header information - headers already sent by (output started at /home/www/mezipatra.cz/subdomains/old/plugins/system/mediabox_ck/mediabox_ck.php:12) in /home/www/mezipatra.cz/subdomains/old/libraries/src/Input/Cookie.php on line 100
Queer filmový festival Mezipatra [ARCHIV WEBU 2000–2012] - Queer Café: rozhovor s Lucií Jarkovskou

Queer filmový festival Mezipatra [ARCHIV WEBU 2000–2012] - Queer Café: rozhovor s Lucií Jarkovskou

logo Mezipater

Mezipatra 2007

CO JE QUEER?

Queer osvobozuje od tradič- ního vnímání sexuálních a genderových identit založe- ných na neměnných katego- riích muž / žena, hetero-sexuální / homosexuální.

Queer Café: rozhovor s Lucií Jarkovskou

20071029-173540-mezipatra-kombajn-dsc_0390.jpg Je a byl vždy feminismus skutečně tak podvratný vůči zavedenému řádu, jak se obvykle usuzuje? Jaká možná negativa s sebou nese ztráta jeho buřičského náboje, k níž dnes dochází? To jsou některá z témat, která se otevřela v rámci pondělní diskuse s názvem Feminismus: Buřičství a/nebo konformita? konané v rámci přednáškového pásma Queer Café, jež je součástí brněnské části festivalu. Diskusi vedly Lucie Jarkovská z genderových studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a Denisa Nečasová, studentka doktorského programu historie na Filozofické fakultě. K několika z témat, o nichž se v pondělí v sále Břetislava Bakaly debatovalo, jsme se vrátily v rozhovoru s jednou z přednášejících - Lucií Jarkovskou.

 

Při včerejší diskusi zaznělo, že nejen, že různé druhy feminismů prosazují odlišné cíle a mají rozdílné představy ohledně toho, co je konformitou a co buřičstvím, ale že za univerzálně platný nelze považovat ani běžný obraz feminismu jako něčeho nutně vystupujícího proti aktuálním genderovým normám. Kdy se tedy feminismus ukazoval nebo ukazuje jako relativně konformní a nenarušující obvyklé představy o patřičném ženství a mužství?

Například feminismus diference kritizuje liberální feminismus za to, že akceptuje univerzalitu maskulinních norem a chce aby ženy dosáhly rovnosti právě vyrovnáváním se mužům. Diferencialistky zdůraznily unikátnost ženské zkušenosti, ženského hlasu a ženství jako takového a požadovaly právě uznání hodnoty ženského, které se liší od mužského. Své myšlenky feminismus diference formuje na předpokladu existence ženské esence, která se odvíjí od biologické odlišnosti, především od schopnosti rodit děti. Ženu vnímá jako od přírody citlivější, vztahovější, komunikativnější. Muže jako predátora, agresora, uchvatitele, sexuálního násilníka. Feminismus diference tak na jedné straně zpochybňuje normativitu a univerzálnost maskulinního principu a bouří se proti zavedenému pohledu, na straně druhé však konzervuje stereotypní duální rozdělení světa na mužské a ženské, které se pojí se stereotypními vlastnostmi.

Přesuňme se nyní od vztahu mezi jednotlivými feminismy a buřičstvím/konformitou vůči převládajícím genderovým normám k otázce konformity/buřičství ve formách prosazování genderové rovnosti. Jaká rizika spatřuješ v aktuální situaci, kdy se feministické úsilí vzdává svých „buřičských“ metod, s nimiž bylo spojeno v minulosti?

V současné době došlo k jakémusi zestátnění feminismu a prosazování myšlenek rovnoprávnosti žen a mužů na státní či evropské úrovni. To je samozřejmě skvělé, protože pokud je nerovnost uzákoněna v legislativě, tak je to zlé. Problém ale vidím v tom, že agenda rovnosti žen a mužů v rámci gender mainstreamingu je svěřena mnohdy neangažovaným lidem, kteří nejsou přesvědčeni o správnosti a potřebnosti takových opatření. A pak je to jakoby problém rasismu byl svěřen úředníkovi či úřednici z hnutí Skinheads. Dobrá legislativa a gender mainstreaming jsou důležité, ale jejich prosazením bychom se neměly nechat ukolébat. Kromě toho, jak v diskusi zaznělo, feminismus v rukách států se stává dosti nudným a je třeba ukázat, že přeměna patriarchátu může být i zábava, a pak má třeba šanci dostat se do povědomí lidí i jinak než jako další kolonka ve formulářích EU.

Jaké z „buřičských“ či méně tradičních nebo oficiálních forem prosazování genderové rovnosti a upozorňování na jistá problematická témata by podle tebe mohly být v aktuálním českém kontextu účinné?

Ono těžko říct, co je v dnešní době netradiční a buřičské. Mně osobně se líbí všechno, kde se ukazuje občanská angažovanost, takže určitě dávat najevo svůj názor např. při shromážděních v ulicích. V ČR jsme zatím neměli žádnou Gay pride, což je určitě škoda. Ale aby to nebylo tak jednoduché, zažila jsem letos Gay pride v Londýně a to byla akce sponzorovaná velkými korporacemi, podporovaná městem, takže o buřičství taky tak úplně nešlo. Výborné jsou různé sociálně angažované umělecké projekty. A pak samozřejmě může jít o zcela individuální akce a nápady, třeba o vtipný nápis na dveřích veřejných záchodků, zanechání anarchofeministického časopisu kritizujícího plastickou chirurgii v čekárně na klinice plastické chirurgie apod.

Uplatňují se v prostředí ČR některé z „buřičských“ nebo méně tradičních forem upozorňujících na jistá témata a prosazujících genderovou rovnost?

Existují zde anarchofeministky, které pořádají akce v ulicích a vydávají časopisy. Vznikl úderný feministický kabaret, zajímavá a pro mnohé pobuřující byla výstava Tento měsíc menstruuji. V Česku je obecně vzato, stále celkem jednoduché pobuřovat už jen tím, když řeknete: Jsem feministka. Ale taky už to neplatí všude. V určitých kruzích se to možná stává módou. Je třeba dbát na to, aby se pojem feminismus nevyprázdnil. Moc bych si přála, aby označení feminist(k)a neoznačovalo jen soběstačnou osobu, uznávající práva žen, ale aby v tom zůstal ten náboj angažovanosti.

Zaznamenala jsi v poslední době nějaký zajímavý případ feministické „buřičské“ akce v zahraničí?

Nejznámější jsou asi Guerrila Girls, které velmi originálním způsobem v maskách goril upozorňovaly v USA na podceňování umělkyň žen, na jejich nízké zastoupení v muzeích apod. Známý je např. jejich slogan: Musí být ženy nahé, aby se dostaly do metropolitního muzea? Tím chtěly upozornit na fakt, že ženy tvoří méně než 3% umělců vystavujících v metropolitním muzeu v New Yorku, ale mezi akty jsou ženy zastoupeny na více než v 83% děl.

 

Jana Dvořáčková 

FaLang translation system by Faboba

Znělka 2007

Mezipatra 2007

  • Diváci: 9 000
  • Projekce: 95
  • Doprovodné akce: 16
  • Filmy: 61
  • Web: 26 500 návštěv
  • Ozvěny: Olomouc, Bratislava, Český Těšín

Ocenění 2007