Pisoár - zábavný i vážný experiment
Ve filmu Johna Greysona Pisoár se v kostele sejde několik kulturně významných osobností – gayů, aby vytvořily report o životě homosexuálů v Kanadě ale i o praktikách, jež se proti nim vedou ze strany policie.
Pisoár je filmem experimentálním. To je patrné již po zhlédnutí několika minut filmu. Experimentem je zapojení prvků informační technologie v úvodní části filmu i v uvádění jednotlivých kapitol a dnů, na něž je film rozdělen. Kapitol je několik, celý film se ale odehrává v průběhu šesti dnů. Dalším experimentem může být „nahrazení“ souložících mužů oblíbenými plastovými Keny a v neposlední řadě má Pisoár ráz experimentu díky několika interview, ve kterých Kanaďané - gayové líčí své sexuální i „sociální“ zkušenosti z prostředí záchodků.
Film je zábavný i vážný zároveň. Pobaví a rozesmějí již názvy některých kapitol (Výběr ze sociální historie veřejných záchodků), úsměv vykouzlí také konotace s akčními „bondovkami“ (úryvek o zničení přehrávače) nebo způsob maskování zpovídaných účastníků hrátek na kanadských/torontských toaletách. Zajímavá jsou některá zjištění a informace, jež se divákovi během filmu dostává – např. že v 1. stol. vznikly první pisoáry, že oddělení unisex toalet v továrnách v 19. stol. bylo příčinou vzniku homosexuality nebo že po objevu AIDS se na záchodcích už tak často „nekouří“, ale pouze masturbuje.
Nepříliš zábavné jsou pak informace o brutálním zatýkání homosexuálů, jejich lynčování, zveřejňování jejich jmen v médiích, vyhazovech ze zaměstnání a bohužel také o jejich sebevraždách, jež po tom všem u některých následovaly.
Pisoár je tedy jakousi experimentální tragikomedií. Jeho konec je obalen tajemnem a splínem, ale zároveň má v sobě montypythonský nádech.
Zbyněk Hladký