O dramaturgii festivalu
Mezipatra po deváté.
Někdo jde nahoru, někdo dolů. Ještě nikdy jsme se v hlavní dramaturgické linii tolik nepřiblížili smyslu názvu našeho festivalu - Mezipatra. Hlavní téma je totiž "život po..." - po změně pohlaví, po diagnóze, po ztrátě partnera/ky. Téma to není temné, postavy letošních filmů jsou totiž v neokázalém smyslu slova hrdinové a hrdinky, kteří se vyznačují schopností tak důležitou v historii menšin: přežít.
Život po… je výzvou většinovému filmu. Vzpomeňme si na Philadelphii, Kluci nepláčou nebo Zkrocenou horu – teplé postavy čeká vždy smrt, jako by poselstvím továren na sny bylo, že teplí nemají šanci na happy end.
V návaznosti na hlavní téma a v intencích naší vytrvalé snahy přinášet různorodá zobrazení jsme do festivalové znělky pozvali i lidi, kteří žijí s fyzickým handicapem. Chceme tak upozornit na to, že nebezpečný koncept „normálnosti“ vytěsňuje „jinakost“ z veřejného prostoru na základě různých kategorií a sexualita je jen jednou z nich.
Tradiční součást programu Mezipater, retrospektivní profil, letos věnujeme kritikovi „normálnosti“, tabuizace a mlčení o nepříjemných tématech, věčnému německému „úchylovi“ (jeho vlastní označení), Rosovi von Praunheimovi.
Neexistence happy endu v gay Hollywoodu, zobrazování AIDS, kategorie nenormálnosti, ale i vztahy queer teorie a praxe k tělesnému „postižení“, toho všeho se dotknou debaty, které jsme připravili v doprovodném programu.
V programu je ale jako každý rok místo i pro čirou nekomplikovanou radost. Frivolní filmy letos uvádíme v sekci Půlnoční pop, přičemž nejdrzejší z těchto filmů přebral pseudolesbické scény klasického heteráckého porna, aby je přetavil v novodobou zábavu pro lesby.
Přeji vám různorodá Mezipatra.
Aleš Rumpel
ředitel festivalu