Vítězné filmy
Mezipatra každoročně udělují tři ceny. Na osmém ročníku získal Cenu hlavní poroty za nejlepší celovečerní hraný film francouzský Snímek Svědkové, Čestké uznání pak české Pusinky. Cenu studentské poroty pro nejlepší krátký hraný film americká komedie Kdo je tady dominantí? a Čestné unání kanadský film Nejsmutnější kluk na celém světě. Diváckou cenu pro nejlepší film získala izraelská Bublina. Ceny v podobě netradičních kaleidoskopů vytvořil renomovaný designér Zdeněk Vacek. Verdikt hlavní poroty:
Hlavní porota 8. ročníku českého gay a lesbického filmového festivalu Mezipatra uděluje cenu pro nejlepší celovečerní hraný film snímku režiséra André Téchiné Svědkové .
Svědkové se odehrávají v roce 1984, kdy se začala rozšiřovat pidemie AIDS. Divákům, kteří toto období neprožili, film přibližuje počátky pohromy, která znamenala zlom v historii gay komunity. Svědkové jsou mnohovrstevnatý příběh, který bez jakékoliv pompy ukazuje kontrast mezi nemocí a zdravím, sexem a zamilovaností, přátelstvím a kamarádstvím.
Porota ocenila, že ačkoliv se film zabývá závažným tématem nemoci, která způsobila tolik bolesti, ponížení a smrt, nepodléhá sentimentalitě, zbytečnému dramatu a karikování, což platí jak o vykreslené době, tak o zobrazených postavách.
Vyprávění nemá tendenci manipulovat a je nestranné. Naopak, vykresluje slabost a pokrytectví, které je vlastní většině lidí.
Režisér se nebojí zaobírat nejpolitičtější chorobou současnosti, nedožaduje se pochopení, obdivu ani soucitu s postavami a odhaluje nedostatky a nestálosti lidské sexuality a emocionality.
První polovinu filmu (zabývající se událostmi, které předcházely rozpadu života hlavních postav) režisér natočil ve světle, které v nás vzbuzuje pocit věčného léta. Jakmile se příběh dostává do druhé poloviny, tento pocit vystřídají chladné barvy a všechny zasáhne příchod neznámého a smrtelného viru.
Film se vyhýbá zkratkovitému a dramatickému zobrazení nemoci, kterou provázela lhostejnost, strach a nakonec i předsudky. Chce říct víc, než jen popisovat drama smrti; vztahuje se i k cynismu každodenního života, k těžce překonatelným zvykům a chování.
Svědkové bez přetvářky popisují různé paralelní milostné příběhy s jejich emocionálními kontrasty a temnou realitou. Z jejich protagonistů dělají nechtěné svědky pustošení, které tato nemoc rozpoutala v jejích srdcích a životech. Toto upřímné zobrazení s grácií popisuje vzrůstající vzájemnou solidaritu jedné skupiny lidí s naprosto odlišnou minulostí a ambicemi.
Porota se jednoznačně shodla udělit hlavní cenu filmu Svědkové za jeho působivou kameru, za skvělé herecké výkony, za jeho rytmus a vyrovnaný příběh, který objektivně mapuje dobu příchodu AIDS a zároveň odkrývá svět komunity gayů. Hlavní cenu získal tento film i díky tomu, že přiblížil tyto klíčové události naší historie nové generaci.
Čestné uznání
Porota se rozhodla udělit čestné uznání filmu Pusinky režisérky Karin Babinské a scenáristky Petry Ušelové za výjimečné kvality stylu a vyprávění. Porota oceňuje Karin Babinskou i za to, že je jednou z mála žen, které úspěšně překonaly mnohé překážky, jež udržují ve světě filmu mužskou dominanci.
Film je natočen energicky a novátorsky, nabízí estetiku road-movie, obohacenou o ženský pohled. Film charakterizuje nakažlivý rytmus a překvapivé zvraty.
Porota by ráda zdůraznila talent režisérky i scenáristky, které vytvořily skvělé kinematografické dílo, aniž by se bály provokovat a dotýkat se tabuizovaných témat obklopujících lesbickou i heterosexuální emocionalitu. Pusinky nabízí momenty drsné i něžné, odvážně a stylově.
Herečky a herci Marie Doležalová, Sandra Nováková, Petra Nesvačinová, Oldřich Hajlich, Lenka Vlasáková a Matěj Rupert odvedli skvělé výkony doplněné precizním snímáním a skvělou režií.
Pusinky nabízí vhled do vnímání skupiny přátel, jejich dilemat spojených s dospíváním, jenž je plné vzdoru, zmatku a adrenalinu, které doprovází jejich dobrodružství i důležitá rozhodnutí. Je to film s upřímným přístupem k lesbické lásce a jejím důsledkům.
Za to všechno uděluje porota Pusinkám čestné uznání.
Barbara Reumüller, Cosimo Santoro and Fabiano Golgo
Verdikt studentské poroty
Porota za vítěze soutěžní sekce krátkých filmů zvolila snímek Kdo je tu dominantní? kvůli originalitě a zajímavosti námětu i jeho zpracování. Fakta lesbické orientace a vztahu zde fungují jako neproblematizované a od začátku akceptované východisko příběhu, který velmi citlivě a s humorem řeší situaci, v níž má jedna z partnerek specifické sexuální touhy a druhá je odmítá jako perverzní. Velmi zajímavě jsou podané protiklady emocionální, a naopak sadomasochostické dominance ve vztahu, vnímání této sexuální „úchylky“ a překročení jistých pořád částečně tabu v rámci lesbického kontextu.
Film se dokázal věnovat velice vyhraněnému problému, zároveň je jeho příběh univerzální natolik, že jako schéma by fungoval, ať už by jeho protagonisty byli dva muži nebo heterosexuální pár. Formální a dramaturgická stránka udržela polaritu realisticky ztvárněného komplikovaného vztahu, s civilními dialogy a trefnými komentáří hlavní hrdinky, a jejího vnitřního světa, který je výtvarně a symbolicky okouzlující, zároveň funguje jako metafora a další rovina filmu, díky výborné práci s prostředky filmové řeči.
Porota ocenila výjimečnost tohoto konceptu a schopnost zkoumat různé, nikoliv tradiční, otázky v esteticky mimořádném zpracování.
Čestné uznání
Porota uděluje čestné uznání filmu Nejsmutnější kluk na celém světě, protože na omezeném prostoru výjimečně zpracovává klasické téma jinakosti jedince v opozici k nechápavé rodině a okolnímu světu. Odlišnost tu navíc není redukována pouze na menšinovou sexuální orientaci, která je jenom naznačena, ale je to jinakost v širším smyslu.
Hodnotný po stránce umělecké i jako jiný úhel pohledu je kontrapunkt mezi závažností, tragédií zoufalého „jiného“ dítěte a jejího zobrazení s černým humorem ve vizuálně nadsazeném stylu.
Porota si velice cení vyváženosti filmu na tenké hranici mezi brutalitou, nevinností, barevnou estetikou, až cynickým komičnem a působivou emocionální citlivostí.