O tom, že láska kvete v každém věku, se přesvědčí dvě dávné přítelkyně z dětství Axun a Maite. Ačkoliv se před padesáti lety jejich životní cesty rozdělily a každá se vydala zcela jiným směrem. Náhoda je nakonec svedla dohromady, aby se ukázalo, že oněch padesát let nic nezměnilo na jejich neobvykle silném přátelství. A tak si ve svých sedmdesáti letech Axun s Maite opět užívají každou chvilku strávenou společně a obě přitom cítí, že jejich vztah přerůstá v něco víc. Axun teď stojí před těžkým rozhodnutím, komu dát přednost, zda svému manželovi, nebo své přítelkyni. Vyhraje láska, nebo rozum?

Adaptací slavné novely spisovatele Christophera Isherwooda debutoval jako režisér celovečerních snímků světoznámý módní návrhář Tom Ford. Do hlavní role stárnoucího profesora George Falconera, trpícího náhlou ztrátou životního partnera Jima (Matthew Goode), obsadil neméně slavného britského herce Colina Firtha. Zejména na dokonale propracované vizuální stránce filmu se odrazilo původní povolání Toma Forda. Skvělé herecké výkony, výrazná retro stylizace do 60. let i hudba Abela Korzeniowskiho a Shigeru Umebayashiho dělají z filmu vytříbený zážitek bez ohledu na jeho posmutnělou atmosféru.

 V roce 2000 uvedl choreograf Matthew Bourne nové taneční představení, v němž využil hudbu z opery Georgese Bizeta Carmen ve Ščedrinově baletní úpravě. Její název mu posloužil ke slovní hříčce v pojmenování baletu. Bournův Car Man je zasazen do 60. let do autodílny ve fiktivním americkém městečku Harmony, kde žije početná italská komunita. Jeho děj volně vychází z románu Pošťák zvoní vždy dvakrát a začíná příchodem cizince, hledajícího v Harmony práci. Luca se brzy stane objektem zájmu nejen krásné manželky majitele dílny, ale i jednoho z mechaniků – Angela. Napjatá atmosféra má překvapivé vyvrcholení.

Portrét pozoruhodné partnerské dvojice v dějinách Hollywoodu. Britský spisovatel Christopher Isherwood (1906–1986), jehož tvorba inspirovala vícero broadwayských muzikálů a hollywoodských hitů (např. Cabaret, Single Man) se v 50. letech seznámil se svým celoživotním přítelem Donem Bachardym (1934), z něhož se později stal známý americký malíř. Don provází intimními zákoutími jejich 30letého vztahu až do Chrisovy smrti. Jejich soužití bylo svou otevřeností a trváním trnem v oku tehdejších médií. Na dokument se podařilo získat dosud neznámé záběry a vzpomínky hvězd jako jsou Lisa Minelli, Leslie Caron nebo režiséra Johna Boormana.

 Blok krátkých filmů

• Svobodná matka
• Chvění a jiskření
• O slepičkách a ženských
• TOTO navždy
• 3 sirky ozáří noc

Minisekce “půlnoční punk-pop”: už u čtení titulu možná některé a někteří lehce zrudnou - je to jen legitimní u dokumentárního filmu o ženském erotickém workshopu a performerkách, které předvádějí feministickou pornografii živě na pódiu. Politicky angažované a liberalizující užívání sexu, prolamování tabu a provokace jako životní poslání jsou podány v tomto chytrém, sexy a zábavném snímku s okouzlující lehkostí i autenticitou. Režisérka Emilie Jouvet sleduje své hrdinky na cestě a jejich reálné příběhy prokládá záznamy vystoupení, kde je sice dost, ale nikdy příliš mnoho pí*i.

 Blok krátkých filmů

• Hokejistka
• Go-go odmítnutí
• Odvedle
• GO-GO
• Kočky

 Do roka a do dne od okouzlení, které zamilovaným divákům v Cannes připravil debutem Zabil jsem svou matku (též v letošním programu Mezipater), představil mladičký Xavier Dolan (opět na pozici režiséra, scenáristy i herce) svůj nový film. Po dospívání a nenávisti je zde tématem láska - avšak láska v komplikovaném trojúhelníku - a přátelství, které se láme na hraně situace, kdy dříve nerozluční Marie a Francis propadnou tomu samému blond krasavci. Stylově vytříbená vizualita i hudba krášlí komorní, osobní film o nemožných láskách. Film uvede představitel ústředního objektu touhy Niels Schneider.

Během svého života si Steven Russell zkusil profesi policisty, právníka, doktora nebo finančního šéfa pojišťovací společnosti, a fingoval kdeco. Přestože by se mohlo zdát, že obrazotvornost tvůrců pracovala tentokrát naplno, věřte, nebo ne, ale většina událostí má reálný základ. Steven (Jim Carrey) se zdá být dokonalým manželem a otcem rodiny, než se po nehodě rozhodne dále neskrývat to, že je gay. Naopak. Jeho hýření a neustálé utrácení ho dovedou až do vězení, kde potká svou životní lásku – Phillipa (Ewan McGregor). A je schopen udělat vše pro to, aby spolu mohli zůstat.

 Blok krátkých filmů

• Udělej si kamaráda
• A  jak se vlastně jmenuješ?
• Objímat motýly
• Posteloví kámoši
• Asiati mě neberou
• Tom

 Krasavec James Franco se v strhující one-man-show stal Allenem Ginsbergem, který byl srdcem a hlasem beat generation. Kvílení skládá rekonstrukci autentického interview s ním, animaci adaptující tuto hymnickou báseň a soudní proces s vydavatelem “lid versus Lawrence Ferlinghetti” pro obscénnost.  Film o přelomové, dodnes kultovní básni, je z první ruky podaným portrétem umělce, který viděl “nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím”, miloval Jacka Kerouaca a básníka Petra Orlovského a dokázal jedinečně spojit poezii, politickou angažovanost a osobní výpověď o svých láskách a trápeních.

Labutí jezero Matthewa Bourna, choreografa moderního tance, vycházejícího z klasického baletu, bylo poprvé uvedeno v roce 1995 a stalo se jedním z nejúspěšnějších baletních představení v Británii. Bourne, který příliš nevěří na oficiální výklady a upřednostňuje individuální interpretace diváků, se rázem stal hvězdou. Děj baletu je volně inspirován stejnojmenným ruským romantickým baletem Petra Iljiče Čajkovského. Kontroverzním se stal nejen proto, že labutě v této verzi tančí muži, ale i díky homoerotickému náboji baletu. Věhlas snímku dodalo využití části představení ve filmu Billy Elliot, ale i mnoho ocenění.

Kultovní hudební skupina Le Tigre, zbožňovaná nejen lesbami po celém světě, jela světové koncertní turné. Výsledkem je též film o kapele, vytvořený právě holkama z Le Tigre. Kombinuje záznamy z jejich živelných vystoupení s cestovním deníčkem a vhledem do zákulisí i jejich soukromých životů mimo pódium.  Primární je zde hudba, která ve spojení s rozhovory vytváří hravé, neoficiální a správně punkové vyznění filmu. Pro fanynky (a fanoušky) Le Tigre povinný materiál ke zhlédnutí a pro ostatní výborná příležitost seznámit se s touto kapelou, která okouzlí svým zjevem hudebním, vizuálním i svou strhující dívčí silou.

Příjemná romantická komedie se skvělými herci, odehrávající se v současném New Yorku, je filmovou adaptací hry Marji Lewis Ryanové, která zde mimochodem hraje hlavní roli nekonvenční Bridget. Ta žije ve společném bytě s bratrem Tripem a svůj život moc neřeší, střídá jednu dívku za druhou, než pozná Molly a Grega, kteří spolu zrovna začali bydlet. Mezi Molly a Bridget  se pomalu začíná vyvíjet něco víc než pouhé přátelství, přesto nebo možná právě proto, že jsou obě tak odlišné. Překvapivý konec jen korunuje svěží snímek jdoucí proti tradičním hollywoodským schématům.

Svoji vlastní verzi slavného baletu Petra Iljiče Čajkovského Louskáček připravil Matthew Bourne v roce 1992 ke stoletému výročí vzniku tohoto díla, jednu ze svých vůbec prvních choreografií. Bourne využil hudby Čajkovského, ale děj zasadil do středostavovského domu, odkud se posléze přesune do sirotčince dickensovského typu, kde tráví Clara a Fritz chmurné Vánoce. Přesto je tato verze Louskáčka svěží, vtipná, s mnoha komickými výstupy, ale i se sexuálními narážkami, které opět zapříčinily označení baletu za kontroverzní, jako se to ostatně stalo i s jeho ostatními inscenacemi.

Cheryl pracuje ve videopůjčovně, přivydělává si natáčením svateb, odolává dohazovačským pokusům kamarádky a kolegyně Tamary a zmítá se v touze natočit senzační dokument o svém idolu – Melounové ženě. Tak je v titulcích němých hollywoodských filmů o černoších uváděna bezejmenná krásná herečka. Rešerše odhalí, že herečka zřejmě měla vztah se svou bílou režisérkou. Díky práci ve videopůjčovně se Cheryl seznámí s krásnou Dianou (Guinevere Turner), která je nejen bohatá, ale také bílá. Svěží a vtipná klasika o rasových a společenských hierarchiích ve filmovém průmyslu i životě je debutem režisérky soutěžního filmu S.Ů.V.Y.

Andy je filmař, učí na střední škole a natáčí autobiografický film. V patnácti měl vztah s Peterem, který musel tajit, jelikož Peterovi bylo dvakrát tolik. Ve filmu Mezi dospělými se tak prolíná příběh Andyho středoškoláka, který si neví rady s utajovaným vztahem a Andyho filmaře a učitele, který se snaží reflektovat svůj vztah k mladistvým studentům, zodpovědnost režiséra k náctiletému herci a především vliv, jaký na celý jeho dosavadní život měl a má dávný vztah s výrazně starším mužem.

„Napiš vlastní životopis, než to někdo jiný udělá za tebe.“  Touto větou začíná film, který o sobě americká filmařka Barbara Hammer  natočila v roce 1995. V případě Něžných fikcí však zdaleka nejde o běžný autobiografický snímek. Vlastní život Hammer předkládá divákům jako otevřený archív nesourodých fragmentů, cituje z feministických textů, přebírá se fotografiemi  dávných o současných lásek, ukazuje útržky svých snímků a odmítá podřídit své vyprávění souvislé dějové línii.  Její příběh přeskakuje z minulosto do přítomnosti, mění hlasy a  styly vyprávění, takže výsledek připomíná paradoxní otevřený útvar, jehož střed je kdekoli a obvod nikde. Její příběh přeskakuje z minulosti do přítomnosti, mění hlasy a styly vyprávění, takže výsledek připomíná paradoxní otevřený útvar, jehož střed je kdekoli a obvod nikde.

Riot Acts lze zařadit do škatulky „rockový dokument“, což je historicky nejpopulárnější dokumentární žánr. Hrdiny tohoto filmu však nejsou klasické hvězdy hudebního nebe, nýbrž lidé s nevyhraněnou sexuální identitou. Jejich vlastní těla a nekonvenční sexualita se stávají politickým nástrojem a zároveň i způsobem umělecké exprese. Přestože dokument vznikl formou interview, nejde o žádné nudné „mluvící hlavy“. Naopak režisér Madsen Minax velice působivým a edukativním způsobem zobrazuje život těchto hudebníků na scéně i mimo ni a nabízí tak zcela odlišný pohled na trans komunitu, než jaký známe z populárních médií.

Asi nejextrémnější film letošní soutěže a držitel ceny poroty Teddy na Berlinale 2010, Open, je queer filmem pro 21. století. Staví na autentických charakterech, které přetavuje do fikčního vyprávění. Citlivě a zároveň totálně otevřeně zobrazuje podoby života transgender lidí. Dokumentární kvalitu filmu ještě dokresluje strhující vizuální ztvárnění, kde by každý jeden záběr mohl viset na zdi galerie moderního umění. Obrazová vytříbenost podtrhuje sílu road-movie o propletenci vztahů a hledání identity, ve kterém se sám člověk stává uměleckým dílem. Režisér Jake Yuzna film představí pražskému publiku.

Manželé Göran a Sven se přestěhují do satelitního městečka. V brzké době mají adoptovat 1,5 ročního Patrika, proto pro něj připravují útulný a láskyplný domov. Ovšem chybou byrokratického aparátu dorazí Patrik, kterému je 15 let a ačkoliv má zjev anděla, je to pořádný uličník. Nastalá situace představuje těžkou zkoušku pro všechny zúčastněné. Snímek je satirou na předstíranou toleranci švédského maloměsta a na snahu některých gayů imitovat heterosexuální modely. Vítěz Divácké ceny na Mezipatrech 2009.

Sasha je mladý nadaný pianista, který se snaží, jak může, aby splnil sen svojí matky a dostal se na prestižní hudební konzervatoř. Jeho život se ovšem zhroutí, když se dozví, že jeho milovaný učitel hudby nadobro odchází z Německa do Vídně. Jedinou blízkou osobou, které se se svým trápením může svěřit, je jeho nejlepší kamarádka Jiao. Zdá se, že od své rodiny a zejména od otce, původem z Černé Hory, pochopení čekat nemůže, a tak raději předstírá, že s Jiao chodí. Lež má ale krátké nohy, což má Sasha brzy poznat. Co by mohlo být srdceryvným dramatem, odlehčil Dennis Todorovic vkusným humorem.

Když jste v pubertě a Váš hlavní pocit ze života je, že vlastně nechcete být vůbec nic, tak se možná dáte strhnout na cestu. A přijmete pozvání na výlet na opačný konec světa od matky, která si k Vám chce najít cestu (nebo jen nechce letět přes půl zeměkoule za svým internetovým milencem sama). A možná na Tajwanu najde lásku i sebe sama titulní “slečna Kicki” i její syn - a Vy byste určite měli absolvovat toto dobrodružství spolu s nimi, v brilantním debutu režiséra Hakona Liu, jehož krátké filmy jste měli možnost vidět na předchozích ročnících Mezipater, a který přijede snímek uvést osobně.

Roku 1911 přichází vyčerpaný hudební skladatel Gustav von Aschenbach do honosného letoviska v Benátkách, aby se zde zotavil a načerpal novou inspiraci. Ta se nečekaně objeví v podobě andělsky krásného polského mladíka Tadzia. Skladatelova fascinace chlapcem prorůstá v platonickou lásku. Nachází tak ideál krásy, který po celý svůj život hledal v hudbě. Zároveň s tím se však od moře rozšíří cholera, která završí jeho osud i zmar onoho starého světa belle époque. Mistrovská adaptace slavného románu Thomase Manna, ve které Visconti zaměnil spisovatele za skladatele, aby dal vyniknout hudbě Gustava Mahlera, jenž pro něj byl skutečným předobrazem hlavní postavy.

Čtyři S.ŮV.Y (čti Starší UVědomělé lesbY) řeší čerstvou mrtvolu mladé holky zakopanou v zahradě, vzájemné překomplikované vztahy a krizi toho být lesbou po čtyřicítce. Představte si, že se L Word potkal s angažovanou uměleckou výpovědí a dostanete  snímek, který beze zbytku naplňuje ambici být komplexním filmem o lesbách pro lesby. Všechny představitelky jsou idoly lesbické umělecké scény a mezi příběhem promlouvají přímo k divačkám (a divákům), vytvářejíc postmoderní dílo i otevírajíc prostor pro to, klást si s hravou otevřeností zásadní otázky, s autenticitou a sarkastickým nadhledem.

Dokumentární portrét výrazné osobnosti amerického street artu. Mladík, kterému učaroval svět ulice, jenž se pro něj stal jedním velkým plátnem. Jen uchopit fix, sprej a mít odvahu a prostory newyorského metra se počátkem 80. let proměnily v jeho galerii pro všechny. Z ilegálního umělce a aktivisty, atakujícího svou vitalitou, kreativitou a sociálním akcentem veřejné plochy, se rázem vypracoval na hvězdu moderního umění po bok krále pop artu Warhola nebo Basquiata. Jeho skotačící postavičky ovládly nejen ulice a galerie, ale našly své místo i na koncertech Madonny. Staly se symbolem svobodného ducha a srdce ulice, které předčasně dobilo v pouhých 31 letech.

„Nač milovat ženy, když je tolik krásných mužů?“
aneb co byste od Československé televize nečekali…

Již rok po pádu komunismu vznikl jeden z prvních televizních pořadů věnujících se homosexualitě. Hranice normality a Dvojí život nabízejí na svou dobu neobyčejně otevřený pohled na do té doby tabuizované téma. Životní příběhy „skutečných“ gayů a leseb doplňuje výklad odborníků z řad lékařů, především pak MUDr. Antonína Brzka, ale i místy úsměvné, místy překvapivé odpovědi na ankety prováděné mezi studující mládeží nebo obyvateli měst i venkova.

Kolekce animovaných klipů a videokoláží militantního umělce a pařízského bohéma, který pro své kresby, videa, fotografie, graffiti a živé performance nacházi inspiraci v čínské kaligrafii, symbolice tamější komunistické propagandy, jako i západní popkultury. Zajímá ho jak vztah textu a obrazu, tak především převracení zavedených obrazových stereotypů. Vesele si parazituje na reprezentacích dominantní kultury, které hravě erotickým a podvratným způsobem posouvá do roviny blízké různým sexuálním menšinám včetně transvestismu a BDSM. Ve stylu dadaismu, postmoderny nebo punku tak recykluje ikony většinové společnosti a s humorem jemu vlastním tím reaguje na přežívající marginalizaci queer subkultur ve většinové heteronormativní společnosti. Spolupracuje s LGBT časopisy (Têtu, 360°) a podílel se na výtvarné realizaci kampaní neziskových organizací Amnesty International a Aides.

Ambiciózní Syd je za místo v redakci uměleckého časopisu vděčná, ale posunout se v hierarchii arogantních kurátorů není snadné. Zjištění, že její sousedka je slavná fotografka Lucy Beliner, jí otevře vítané možnosti. O Lucy se ví, že svou kariéru vzdala, málokdo ale tuší, že se utápí v drogovém vztahu s bývalou herečkou. Adorující zájem krásné Syd (a nabídka na velký profilový článek) Lucy lichotí stejně jako Syd fascinuje bohémský svět svůdné umělkyně. Film o ambicích, moci a prolínání umění s životem patří mezi nejúspěšnější lesbické filmy posledních 20 let.

Jednoznačně nejsprostší film letošních Mezipater, zařazený do půlnočního pop-punku, je možné charakterizovat nejen extrémně vysokým počtem sprostých slov, ale i počtem komických scén v nezaměnitelném britském stylu. Co se stane, když se má fotbalové mužstvo gayů v neonově růžových dresech utkat s družstvem drsných machů (hrajících samo sebou v modrém)? V průběhu utkání se na povrch dostávají problémy jednotlivých hráčů, nehledě na jejich sexuální orientaci, které neustále brání v dokončení utkání, a přivádějí k šílenství rozhodčího i přihlížející fanoušky a fanynky.

Legendární tvůrce a nezaměnitelná osobnost queer cinema Rosa von Praunheim (jeho retrospektivu jste mohli zhlédnout na Mezipatrech 2008) se vrací po dvaceti letech do New York City, připomínaje sobě, divákům i tehdejším protagonistům svůj průlomový dokument Přežít v New Yorku. Vzpomínaje na sexuální osvobození a divokost 70. let, váže režisér svůj osobní příběh s dokumentárním zkoumáním proměny pulzujícího srdce města, které nikdy nespí, a s ostrým politickým komentářem z nadhledu uplynulých let. Přijďte do kina zažít New York s Rosou von Praunheimem.

Název, který je provokativní, trochu hravý i trochu manýristický, se přesně hodí na film, který budete milovat nebo nenávidět (a pro svůj postoj zřejmě uvádět ty samé důvody). Snad každému známá hysterie pubertálního angstu, kdy matka je tou nejhorší osobou na světě, zakotvuje snímek tehdy devatenáctiletého Xaviera Dolana (ztvárnil i autobiografickou hlavní roli) v realitě. V kontrastu funguje nádherný svět zpomalených záběrů, dokonalé krásy a přesné náladové hudby v příběhu první opravdové lásky. Garantovaná nejumělečtější sexuální scéna, kterou letos můžete vidět na plátně.

Příběh vášnivé lásky mladíků Kieriho a Rya, kterým nebylo souzeno štěstí. Poté, co je Ryo unesen žárlivostí posedlým Tarim, musí Kieri podstoupit mystickou cestu za svým milým. Vysoce symbolická výpravná alegorie, ve které spásu a naplnění lze dosáhnout pouze v životě po smrti. Film je parafrází na klasická díla Orfeus a Euridika a mayskou mytologii. Moderní urbanizovaný svět, včetně pornokina, se zde mísí s dávnověkým. Vizuální báseň o oddané lásce, touze a sexualitě, dosahuje svou hloubku výhradně obrazem a hudbou s minimem mluveného slova. Film získal mnoho festivalových cen např. Teddy Bear na Berlinale 2009.