Naše společnost není tak svobodná, jak si namlouvá
Tereza Hendlová, manažerka festivalu Mezipatra: Naše společnost není tak svobodná, jak si namlouvá
S PR manažerkou filmového festivalu Mezipatra Terezou Hendlovou o festivalovém vývoji, plánech, nedostatku lesbických filmů a současném obrazu komunity. A na jakou retrospektivu se můžete těšit? Který film byste si rozhodně neměli nechat ujít? Pokračování pátečního rozhovoru.
Jste spokojena s nabídkou LGBT (lesbická, gay, bisexuální a transgender) filmové tvorby, nebo se setkáváte s nedostačujícím výběrem? A pakliže ano, jak to řešíte?
Jedno je třeba říct – každý rok bojujeme s nedostatkem lesbických filmů. Je to tím, že i filmový business pracuje na bázi stereotypů a filmů o ženách je mnohem méně, ještě méně pak o ženách, které nejsou vykreslené jako tradiční Popelky toužící po princi na bílém koni. Málo je v tomto kontextu také filmů od žen, které nemají rovný přístup k financování projektů. Snažíme se najít dobré filmy ukazující vztahy, sex a lásku mezi ženami, ale není to snadné. Letos ale máme zvláštní radost z retrospektivy, která je věnovaná Barbaře Hammer, jedné z prvních filmařek, která se soustavně soustředila na tabuizovaná témata ženské tělesnosti a sexuality. Téhle umělkyni navíc uspořádaly výstavy MoMa v New Yorku nebo londýnská Tate Modern, takže jsme dvojnásobně rádi, že ji můžeme představit českému publiku.
V nakladatelství LePress před nedávnem vyšel první čistě lesbický komiks známé autorky Alison Bechdelové. Implicitně se jedná o jakousi obdobu fenomenálního amerického seriálu L Word. Zvažovali jste někdy zařadit speciální projekci, například celé první série, v rámci festivalu?
L Word je určitě fenomén, je úžasné, že lesbický seriál takovým způsobem pronikl do jinak mainstreamové televizní kultury. Mezipatra se soustředí víc na filmy než seriály– ale není od věci, že na letošním ročníku dáváme film SŮVY/OWLS (Older Wiser lesbians – Starší UVědomělé lesbY), který je skvělým lesbickým thrillerem a hrají v něm skoro všechny hvězdy L Wordu. Můžu jen doporučit.
Jak vnímáte změnu společnosti v nahlížení na homosexualitu v současné době? Změnilo se mnoho aspektů? Domníváte se, že má minoritní společnost vytčený nějaký konkrétní cíl, kterého by ráda dosáhla v integraci do společnosti?
Vycházím z toho, že chci žít ve společnosti, která rozmanitost respektuje a oceňuje, a to se zdaleka netýká jenom respektu k lesbám a gayům. Do takové společnosti má ta česká bohužel ještě pořád daleko. Na jednu stranu je tu situace lepší než za totality a lidé se nemusejí tolik skrývat, na druhou stranu se za proklamovanou tolerancí stále skrývá homofobie. Nejčastěji typu: „Já proti nim nic nemám, ale ať to nepředvádějí na ulici.“
Takže je to nakonec pořád o skrývání. Musíme si také uvědomit, že situace v Praze je diametrálně jiná než někde na malé vesnici, kde je riziko stigmatizace mnohem větší. A nakonec otevřené projevy homofobie, které v poslední době zazněly z pozic vysoké politiky, a to i z pozic, které se tváří jako lidsko-právní, jen ukazují, že společenský vývoj nemusí jít jen dopředu, ale pořád se můžeme vracet zpátky k těm nejbanálnějším xenofobiím.
Festival Mezipatra velice napomohl k osvětě a podpoře komunity LGBT. A to nejen díky svým filmům. Kde čerpáte inspiraci a jak dalece dopředu plánujete propagační aktivity kolem festivalu?
Máme rádi rozmanitost, svobodu a respekt, z toho plyne spousta inspirace. Plánujeme pořád něco – tak před měsícem třeba začalo plánování tématu Mezipater 2011. Tenhle festival je velký projekt a reaguje na aktuální dění ve společnosti, takže se snažíme všechny dobré nápady co nejlépe využít.
Heterosexuální společnost je dělena na ženy a muže, kde existuje jisté dělení a chování, i homosexuální společnost je složena z žen a mužů, v čem se tedy liší kromě sexuální orientace? Respektive, existují mezi těmito ženami a muži jiná pravidla? Přátelí se gayové a lesby, nebo nenachází tolik společných témat?
Jedna věc je dělení rolí, jak si ho představuje společnost, a jiná je realita, kterou lidé žijí. Skutečnost je mnohem rozmanitější a mnoho heterosexuálních žen a mužů už nezajímají tradiční genderové role, navíc chování, myšlení nebo očekávání se během samotného života podstatně mění. Podobné je to u lesbických a gay párů. Představa, že ve stejnopohlavním páru někdo hraje tu správnou ženu a někdo muže, je jen snahou o utvrzení představy, že tradiční model rodiny je ten jediný možný. Tak to ale není.
S přátelstvím je to stejně složité – někteří lidé si možná hledají přátele podle sexuální orientace nebo pohlaví, ale jiní ne. Bylo by fajn, kdyby se podařilo prolomit bariéry předsudků a lidé se navzájem respektovali bez ohledu na to, s kým spí, jakou mají barvu pleti, a zda jsou ženy, muži, nebo se prostě nechtějí nijak definovat.
Ženy jsou nuceny společností vypořádat se s diskriminací po celou délku historie světa až ke kořenům vzniku mýtů. Vzhledem k tomuto faktu, že to měly ženy vždy těžší než muži, máte dojem, že u žen leseb je tato situace ještě o to komplikovanější? Nezdá se Vám, že gayové jsou ve společnosti přijímáni daleko lépe než lesby?
Na ženy je vyvíjen mnohonásobně větší nátlak, aby se vdaly a měly děti. A když tuhle společenskou fantazii odmítnou naplňovat, přijde křeč. Naše společnost není zdaleka tak svobodná, jak si ráda namlouvá – ve skutečnosti je genderově velmi tradiční a od žen očekává, že budou naplňovat podobně stereotypní cíle jako v 19. století. Je to absurdní a změna je nevyhnutelná.
Prozradíte našim čtenářům, kde se uskuteční zakončovací party pražské části festivalu?
Pořád je to tajemství, ale poradím jim, ať se přidají ke skupině Mezipatra na Facebooku nebo k odběru Mezimejlů na našem webu, a včas se to dozvědí.
Existuje nějaký Váš sen, který se Vám zatím ještě nepodařilo realizovat?
Mým snem je barevná společnost bez předsudků, v níž se lidé nebojí vystoupit z davu. Mám hodně ambiciózní sny.