Josef Rubeš, Metro, 26. října 2009
Ředitel festivalu Mezipatra Aleš Rumpel o komunismu, emigraci i slovu lesbičky
PRAHA Dvacet let svobody, které si příští měsíc připomeneme, je také dvacet let svobody pro české gaye a lesby. S ředitelem festivalu filmů s homosexuální tématikou Mezipatra Alešem Rumpelem jsme mluvili o oněch dvaceti letech i o jubilejním desátém ročníku festivalu.
Kolik vám je let?
Třicet. Takže další výročí (směje se).
Co si pamatujete z komunismu?
Prvomájové průvody, propagandu od paní učitelky, sovětské vojáky, kteří dostávali šeříky od českých žen. Nebo mámu, jak mě okřikuje, když třeba ve vlaku vykřikuju věci, co jsem slyšel doma. A nevím, že se nesmějí na veřejnosti říkat.
Určitě jste se sám sebe ptal, co byste dělal, kdybyste musel žít jako homosexuál v zemi, kde je komunismus?
Jasně, byl bych asi ženatý, za sexem chodil na záchodky, přistihla by mě u toho tajná policie a vydírala by mě, takže bych se musel stát spolupracovníkem StB. Musel bych práskat na lidi věci, které bych na ně nechtěl práskat, aby zase policie nepráskla na mě, že jsem na chlapy. Bylo by to peklo.
Uvažoval byste pak asi o emigraci?
To je těžké, protože všichni, co utekli, museli řešit, co bude s jejich rodinou, že ji neuvidí a podobně. Ale utéct by asi byla aspoň nějaká možnost.
Teď, dvacet let po revoluci utéct nechcete?
Teď jsem tu spokojený, takže ne. Deset let spolupracujete na festivaluMezipatra.
Byl vztah k homosexuálům v roce 1999 jiný než teď?
Myslím, že ten vývoj není lineární. Zdá se mi, že teď - asi kvůli krizi nebo politické nestabilitě - je ve společnosti neokonzervativní nálada. Lidé hledají jistoty a slyší na hlasy třeba Dělnické strany. Nejsem si jistý, zda zrovna nejsme ve fázi, kdy tolerance k jinakosti půjde trochu stranou. V historii to už tak bylo - když mají lidé nějaký problém, tak ho svedou na jiné. A všelijaké extremistické výkřiky se pak chytnou. Naštěstí v Česku je vůči gayům a lesbám velká tolerance. Jiné menšiny to tu mají mnohem horší - Romové nebo cizinci. Takže teď jdou extremistická hnutí proti nim. To ale neznamená, že to nemůže přeskočit někam dál.
Jde o toleranci, nebo spíš jen lhostejnost?
Ano, Češi jsou k mnoha věcem lhostejní. A rádi si nalháváme, že jsme otevřená, liberální společnost. Většina lidí se však s různorodostí nepotkává. Ta tolerance spíš znamená, že vám nikdo nerozbije hubu na ulici, ale tím to nejspíš končí.
Tolerance vůči homosexuálům je asi záležitostí spíš Prahy či Brna, ne?
Ano, je to tak ve velkých městech, zatímco v těch menších nemá spousta lidí odvahu říct: Já jsem teplej.
Vy jste odkud?
Z Ostravska. A ten dominy out (přiznání si homosexuální orientace - pozn. red.) si musela prožít spíš moje máma. Přiznání, že je matka toho teplouše z televize. Já tam dlouho nežiju ale myslím, že prožít si svůj coming out tam by bylo komplikovanější.
Jak to bude s gayi a lesbami vypadat v Česku za deset let?
Možná budou víc vidět jako běžná součást společnosti. Tohle se posouvá velmi pomalu. Ale oni si za to můžou gayové a lesby sami, protože spousta z nich říká: To je moje soukromá věc. Jenže dokud nebudou homosexuálové ve společnosti vidět, tak budou přetrvávat předsudky. Předsudky mají ti, kteří skutečnost neznají.
Česko třeba nemá žádného otevřeně homosexuálního politika...
Jasně, ale i "otevřených" umělců je málo, pořád je to spíš pravidlo než výjimka. A přitom víme dobře, kdo jsou ti slavní teplí, co to o sobě tají.
Pojďme teď k festivalu. Na jaře se řešila kauza, že vám město Brno odmítlo dát pravidelnou dotaci na festival. Proč?
Hm, tak on pan primátor Onderka má přítelkyni z KDU-ČSL a jeho první náměstek je z KDU-ČSL, takže se hrálo o konzervativní hlasy. Pan náměstek se nechal slyšet, že jsme dotaci nedostali, protože jde o gay a lesbický festival.
Byla příprava takového festivalu před deseti lety jiná než nyní?
Určitě, první rok to byla malá brněnská akce pro 800 lidí, všechno bylo na začátku. A jak rostla poptávka, tak se festival zvětšoval. Loni přišlo na festival v Praze a v Brně 11 tisíc návštěvníků a máme taky ohlasy v dalších městech.
Ten letošní ročník má podtitul Třetí světová válka pohlaví. Co to znamená?
Chtěli jsme poukázat na to, že tu existuje nějaká norma, kdo je muž a kdo je žena.
Copak to, zda máme penis či vagínu, nás automaticky předurčuje k tomu, jak máme vypadat a mluvit, co můžeme a nemůžeme dělat?
A tahle touha být "normální" se vztahuje i na příslušníky naší menšiny. Ti "normální" v menšině se pak vyhrazují proti těm, kteří jsou zase ještě jiní. Třeba maskulinní gayové nemaj rádi vykroucený buzny nebo některé lesby nemaj rády holky, co nosej make-up nebo fotbalistky...
...fotbalistky?
To je pejorativní termín pro opravdu hodně maskulinní lesbu.
Říkáte lesbu. Nejsou to spíš lesbičky?
Jo. Zaráží mě, proč čeští novináři stále říkají lesbičky místo lesby. Přitom už se mnohokrát ukázalo, že lesby nejsou žádné holčičky. Mně také nikdo neříká Alešek, ředitelek festiválku.
O Mezipatrech
Desátý "Queer filmový festival" se koná od 23. do 31. října v brněnských kinech Scala a Art, v Praze pak od 2. do 8. 11. v Lucerně a ve Světozoru. "Queer je slovo, které označuje lidi, kteří mají velmi nonkonformní pohled na sexualitu a je to slovo, které pod sebe zastřešuje gaye, lesby, bisexuály nebo transsexuály," říká Rumpel. Program najdete na www.mezipatra.cz
Anotace:
PRAHA Dvacet let svobody, které si příští měsíc připomeneme, je také dvacet let svobody pro české gaye a lesby. S ředitelem festivalu filmů s homosexuální tématikou Mezipatra Alešem Rumpelem jsme mluvili o oněch dvaceti letech i o jubilejním desátém ročníku festivalu.
Text:
PRAHA Dvacet let svobody, které si příští měsíc připomeneme, je také dvacet let svobody pro české gaye a lesby. S ředitelem festivalu filmů s homosexuální tématikou Mezipatra Alešem Rumpelem jsme mluvili o oněch dvaceti letech i o jubilejním desátém ročníku festivalu.
- Kolik vám je let?
Třicet. Takže další výročí (směje se).
- Co si pamatujete z komunismu?
Prvomájové průvody, propagandu od paní učitelky, sovětské vojáky, kteří dostávali šeříky od českých žen. Nebo mámu, jak mě okřikuje, když třeba ve vlaku vykřikuju věci, co jsem slyšel doma. A nevím, že se nesmějí na veřejnosti říkat.
- Určitě jste se sám sebe ptal, co byste dělal, kdybyste musel žít jako homosexuál v zemi, kde je komunismus?
Jasně, byl bych asi ženatý, za sexem chodil na záchodky, přistihla by mě u toho tajná policie a vydírala by mě, takže bych se musel stát spolupracovníkem StB. Musel bych práskat na lidi věci, které bych na ně nechtěl práskat, aby zase policie nepráskla na mě, že jsem na chlapy. Bylo by to peklo.
- Uvažoval byste pak asi o emigraci?
To je těžké, protože všichni, co utekli, museli řešit, co bude s jejich rodinou, že ji neuvidí a podobně. Ale utéct by asi byla aspoň nějaká možnost.
- Teď, dvacet let po revoluci utéct nechcete?
Teď jsem tu spokojený, takže ne. Deset let spolupracujete na festivaluMezipatra.
- Byl vztah k homosexuálům v roce 1999 jiný než teď?
Myslím, že ten vývoj není lineární. Zdá se mi, že teď - asi kvůli krizi nebo politické nestabilitě - je ve společnosti neokonzervativní nálada. Lidé hledají jistoty a slyší na hlasy třeba Dělnické strany. Nejsem si jistý, zda zrovna nejsme ve fázi, kdy tolerance k jinakosti půjde trochu stranou. V historii to už tak bylo - když mají lidé nějaký problém, tak ho svedou na jiné. A všelijaké extremistické výkřiky se pak chytnou. Naštěstí v Česku je vůči gayům a lesbám velká tolerance. Jiné menšiny to tu mají mnohem horší - Romové nebo cizinci. Takže teď jdou extremistická hnutí proti nim. To ale neznamená, že to nemůže přeskočit někam dál.
- Jde o toleranci, nebo spíš jen lhostejnost?
Ano, Češi jsou k mnoha věcem lhostejní. A rádi si nalháváme, že jsme otevřená, liberální společnost. Většina lidí se však s různorodostí nepotkává. Ta tolerance spíš znamená, že vám nikdo nerozbije hubu na ulici, ale tím to nejspíš končí.
- Tolerance vůči homosexuálům je asi záležitostí spíš Prahy či Brna, ne?
Ano, je to tak ve velkých městech, zatímco v těch menších nemá spousta lidí odvahu říct: Já jsem teplej.
- Vy jste odkud?
Z Ostravska. A ten dominy out (přiznání si homosexuální orientace - pozn. red.) si musela prožít spíš moje máma. Přiznání, že je matka toho teplouše z televize. Já tam dlouho nežiju ale myslím, že prožít si svůj coming out tam by bylo komplikovanější.
- Jak to bude s gayi a lesbami vypadat v Česku za deset let?
Možná budou víc vidět jako běžná součást společnosti. Tohle se posouvá velmi pomalu. Ale oni si za to můžou gayové a lesby sami, protože spousta z nich říká: To je moje soukromá věc. Jenže dokud nebudou homosexuálové ve společnosti vidět, tak budou přetrvávat předsudky. Předsudky mají ti, kteří skutečnost neznají.
- Česko třeba nemá žádného otevřeně homosexuálního politika...
Jasně, ale i "otevřených" umělců je málo, pořád je to spíš pravidlo než výjimka. A přitom víme dobře, kdo jsou ti slavní teplí, co to o sobě tají.
- Pojďme teď k festivalu. Na jaře se řešila kauza, že vám město Brno odmítlo dát pravidelnou dotaci na festival. Proč?
Hm, tak on pan primátor Onderka má přítelkyni z KDU-ČSL a jeho první náměstek je z KDU-ČSL, takže se hrálo o konzervativní hlasy. Pan náměstek se nechal slyšet, že jsme dotaci nedostali, protože jde o gay a lesbický festival.
- Byla příprava takového festivalu před deseti lety jiná než nyní?
Určitě, první rok to byla malá brněnská akce pro 800 lidí, všechno bylo na začátku. A jak rostla poptávka, tak se festival zvětšoval. Loni přišlo na festival v Praze a v Brně 11 tisíc návštěvníků a máme taky ohlasy v dalších městech.
- Ten letošní ročník má podtitul Třetí světová válka pohlaví. Co to znamená?
Chtěli jsme poukázat na to, že tu existuje nějaká norma, kdo je muž a kdo je žena.
- Copak to, zda máme penis či vagínu, nás automaticky předurčuje k tomu, jak máme vypadat a mluvit, co můžeme a nemůžeme dělat?
A tahle touha být "normální" se vztahuje i na příslušníky naší menšiny. Ti "normální" v menšině se pak vyhrazují proti těm, kteří jsou zase ještě jiní. Třeba maskulinní gayové nemaj rádi vykroucený buzny nebo některé lesby nemaj rády holky, co nosej make-up nebo fotbalistky...
- ...fotbalistky?
To je pejorativní termín pro opravdu hodně maskulinní lesbu.
- Říkáte lesbu. Nejsou to spíš lesbičky?
Jo. Zaráží mě, proč čeští novináři stále říkají lesbičky místo lesby. Přitom už se mnohokrát ukázalo, že lesby nejsou žádné holčičky. Mně také nikdo neříká Alešek, ředitelek festiválku.
O Mezipatrech
Desátý "Queer filmový festival" se koná od 23. do 31. října v brněnských kinech Scala a Art, v Praze pak od 2. do 8. 11. v Lucerně a ve Světozoru. "Queer je slovo, které označuje lidi, kteří mají velmi nonkonformní pohled na sexualitu a je to slovo, které pod sebe zastřešuje gaye, lesby, bisexuály nebo transsexuály," říká Rumpel. Program najdete na www.mezipatra.cz
JOSEF RUBEŠ
