Dandysmus a extravagance
Už od roku 1817, kdy dandy dostává své jméno, je považován za povrchního, extravagantního a zženštilého. Neliší se ani tolik v oblečení nebo úpravě svého zevnějšku, i když i to je pro něj nadmíru důležité, ale nezaměnitelná je zejména jeho póza. Dandy žije ve dvou dimenzích-jednou jako unikátní umělecké dílo a po druhé jako svérázný umělec. A právě tento postoj mu vysloužil ony už zmiňované přívlastky.
Mnozí si pod pojmem dandy představí Oscara Wilda. Muž, který rád šokoval své okolí, neuznával konvence a žil svobodně, nebyl ale v pravém slova smyslu dandy. Podle některých teoretiků dandysmu, může být dandyem totiž jen ten, kdo není ničím jiným a je pouze a jenom dandy. Dandy má být chladný k okolí, znuděný a zaměstnaný pouze tvorbou vlastního já. To literát jen těžko dovede. Skutečnost je ale taková, že neexistují žádné nepropustné hranice, kdy na jedné straně by stáli dandyové a na druhé straně „obyčejní“ muži. Tudíž můžeme říci, že i Wilde byl dandyem. Pokud s tím někdo nebude souhlasit, nabízím útěchu v tom, že i kdyby za dandyho považován být nechtěl nebo nemohl, je pravdou, že dandyho alespoň vytvořil- Doriana Greye.
Když odhlédneme tedy od toho, že Oscar Wilde byl čas od času zmítán tvůrčími múzami a v těchto chvílích nebyl tím pravým dandyem, vidíme mnoho prvků, jež dandye charakterizují.
Za prvé je to ten odvěký souboj člověka s přírodou, který vede téměř každý z nás. Chráníme se před teplem i zimou, před světlem i tmou, zakrýváme šediny, vrásky a zvýrazňujeme určité části těla či obličeje, aby odpoutaly pozornost od jiných. Žijeme zdravě a doufáme, že proto zemřeme později. Dandy bojoval jiným způsobem. On chtěl, aby se jeho tělo proměnilo v neměnnou věc, protože neživé věci odolávají zániku mnohem pomaleji a někdy se zdá, že vůbec. Chtěl být navždy dokonalý.
A tato skutečnost-snaha proměnit tělo ve věc-nám napomáhá porozumět tomu, proč se dandy choval, tak jak se choval. Ona pokrytecká morálka, extravagance, pohrdání konvencemi-proč by si to dandy nemohl dovolit? Byl věcí, ne člověkem! Někteří kolem něho to nepochopili, oni si všimli, že i tato „věc“ podléhá neodvratitelnému zániku. To bylo pro dandyho těžká rána. Oscar Wilde to zjišťuje v době, kdy je za svoji homosexualitu uvězněn na dva roky těžkých nucených prací. Tělo chátrá a obraz se mění. Toto téma je řešeno v onom slavném Wildově románu Obraz Doriana Greye. Sám autor popisuje toto dílo jako „tragédii, která se zrcadlí v mém životě. Harry je tím, za koho mě svět považuje. Basil je ten, za koho se považuji já sám. A Dorian je tím, kým bych si přál být.“
Záchranu hledali dandyové u umělců-zejména u malířů. Chtěli po nich, aby dílo, které bylo po věky utvářeno a následně mělo upadnout do spárů času, zachytili malíři alespoň na plátno. Tak vznikla mnohá vyobrazení dandyů. Ale můžeme se ptát- je ten muž, který na plátně zaujímá vznešenou a chladnou pózu stále dandyem? Podle největšího teoretika dandysmu Maxe Beerbohma je obraz dandyho jen směšnou náhražkou dandyho pravého. Tím se totiž dandy redukuje na vzhled, což by byla silná desinterpretace tohoto fenoménu moderní doby. Na druhou stranu jsou to obrazy, které nás následně mohou dovést k životním příběhům, mužů, jež se nezajímali o nic jiného, než jen o sebe samotné, jež pohrdali přírodou a jediné čeho se obávali byl úpadek jejich těla.
Dandy může dandyem pokaždé jinak-závisí na společnosti a době, ve které se vyskytuje, ovšem ony už zmíněné aspekty přetrvávají(boj člověka s přírodou, přeměna těla v umělecké dílo). V 19. století byl dandy uhlazený fešák v jednoduchém střihu a nikdy nebyl předekorován. O ženy se nezajímal jako o objekty sexuální, ale pouze z estetického hlediska. Většinou jim nepřiznával, žádné vyšší hodnoty, a možná z toho důvodu se u některých dandyů objevuje homosexualita.
Dandy se v 19. století stal fenoménem moderní doby a potkáváme je i v dnešní době. Můžeme je objevit v oblasti showbyznysu -např. Andy Warhol, sir Elton John, někteří dokonce za dandyho považují i papeže Benedikta XVI. pro jeho oblibu dokonale bílého prádla, značkových doplňků a přehrávače iPodNano.
Dandysmus je styl a póza, dandy může být jen někdo a jen do určité míry. Jak napsal Barbey d´Aurevilly: „Pokud by existovala určitá definice dandysmu, každý by mohl být dandyem“. Proto je i obtížné snažit se vymezit dandysmus pevnými hranicemi. Někdo prostě dandy je a někdo není, někdo se tak záměrně prezentuje a někdo o tom ani neví.
Tento článek je použit ze sborníku Gender a umění 19. století, vydaného obrazar.com v roce 2007, který má webovou pdoobu na www.sbornik.obrazar.com .