Conceptual life in full
A review of A Concepcao . In Czech only.
Začíná vyprávěním Alexe o tom, jak se žije v Brazílii a že žít v Brazílii je naprosto něco jiného než žít jinde na světě a že Brazílie „je na hovno“. Tento názor se ale mění ve chvíli, kdy Alex a Lino potkají neznámého „X“, který svými intelektuálními a existencionalistickými „hláškami“ dá podnět k založení konceptualistického hnutí. To je založeno na několika pravidlech, kterými se jeho členové řídí doslova a rádi. Pro „X“ je každý den jiný, každý den používá jiný jazyk nebo přízvuk, každý den přijímá novou identitu, každý den se dívá na své ruce tak, jako by to bylo poprvé. Konceptualista je šťastný, když se cítí obyčejně. Nesmí „uvíznout sám v sobě“ – to by byla jeho smrt.
Značnou roli hraje v životech konceptualistů nevázaná láska, alkohol a drogy, kterých je přemíra. Konceptualista se ale řídí klíčovým mottem (ve filmu se několikrát opakuje), že cesta přemíry vede k paláci moudrosti. Divák má proto pocit, že život konceptualisty je jedna velká nekončící technoparty.
Nepostradatelnou a zvláštní funkci mají v Konceptu hudba a zvuky – takové, jež by člověk normálně neslyšel, pokud by nestál v těsné blízkosti centra, odkud vycházejí. Pozoruhodný je i způsob, kterým autor filmu vytváří halucinace a jímž se celý film dostává do naturalistické polohy. Nelze si nevšimnout dějové smyčky a opakovaných záběrů, které můžou v divákovi vyvolat reakce mírného zmatení z hlediska chronologie vyprávění.
Konceptualistické hnutí se po třech měsících rozpadá vinou „X“, který bůhvíproč celé hnutí „napráší“ policii, která vzápětí podnikne razii na byt, ve kterém se konceptualisté zdržují a sdružují. Z bytu uniká pouze Alex a Ariana. Někteří členové hnutí se přesto schází za účelem „nárazového sexu“.
Závěr filmu je věnován informacím o jednotlivých členech hnutí - data narození, jejich pocity a u některých z nich i datum úmrtí („X“ za pět týdnů).
Zbyněk Hladký